Maminkovské starosti

S Jitkou jsem se seznámila před 17 lety, pracovala jsem ve školce a učila její první dcerku. Brzy se z nás staly kamarádky a trávily čas spolu. Když se nám ve stejný rok potom narodili oběma druhé děti, začalo nám období, na které dodnes moc ráda vzpomínám.

Téměř každý den jsem se scházely a probíraly své maminkovské starosti, nejlépe nad šálkem kávy. Možná si říkáte, že to sem nepatří, ale vydržte, dostanu se k jádru věci. Já jsem lehce labilní (která učitelka ne, že) a všechny nestandardní zdravotní situace týkající se mých dětí jsem vždy v záchvatu paniky řešila s Jitkou.

Jak mohu dětem ulevit a pomoci, jaké léky či výživu zvolit.

Ta mi se svým klidným a chápavým přístupem vždy vysvětlila, proč se to stalo, jaký průběh bude nastalý fyziologický jev mít, jak mohu dětem ulevit a pomoci, jaké léky či výživu zvolit.

S nadsázkou mohu říct, že jsem na naši schůzku přicházela jako hysterická zdeptaná matka na pokraji zhroucení a odcházela jsem jak po požití povzbudivých nedovolených farmak. Měla jsem pocit, že po jejím vysvětlení by mi snad i otevřená zlomenina a popálenina 3. stupně u mých dětí připadala jako rýmečka.

Chci tímto vyzdvihnout její úžasnou schopnost přenášet klid a pozitivitu, která se promítá do každé její práce. Pro mě je a bude anděl.

J. P.